Existuje druhá šance?

Autor: Pavla Roušová | 1.2.2010 o 9:38 | (upravené 4.2.2010 o 9:05) Karma článku: 0,00 | Prečítané:  200x

Ráda bych se s Vámi podělila o svůj životní příběh. Vím,že je spousta lidí v podobné situaci jako já a nevím, jak se snaží svůj problém řešit,ale já se s tím nechci smířit a snažím se najít pomoc.Hledání je to zatím marné.Ale snad si někdo vezme ponaučení z mých chyb a vyvaruje se tak problémům, které prožívám.

Jak to vlastně všechno začalo? Asi tím,když jsem v roce 1999 začala podnikat.Pracovala jsem jako vedoucí prodejny potravin. Chtěla jsem dát výpověď a provozovat si svou prodeju sama u nás na městečku, ale po naléhání nadřízených, ať neodcházím, jsem do prodejny přijala prodavačku. A já pendlovala mezi prodejnou, kde jsem byla zaměstnána a mou prodejnou.Vše fungovalo docela dobře. Na jaře roku 2002 se firma, kde jsem pracovala rozhodla skončit s  maloobchodním prodejem a prodejnu zrušit. My jsme se s jednu kolegyní rozhodly tuto prodejnu vzít. Založily jsme sdružení bez právní subjektivity. První velká má osudová chyba. Všechny faktury,byly vystavovány na mé IČO, protože jsem již měla svou prodejnu a byla jsem u všech dodavatelů evidována.Podle smlovy o sdružení jsme si veškeré přímy a výdaje měly rozdělit 50 na 50 až do daňového přiznání. Já jsem na konci roku zavřela tu svou prodejnu, abych se mohla věnovat jen té společné.Pak jsem asi po roce společného podnikání udělala další osudovou chybu. Dovolila jsem kolegyni ukončit sdružení, aniž by jsme byly finančně vypořádané. Uvěřila jsem jí, že je vážně nemocná. Jaké pak  bylo mé zděšení, když jsem se dozvěděla, že si užívá dovolenou v Řecku.  Prodejnu jsem si nechala a provozovala sama. Měla již v té době potíže se zisky, protože ve městě se otevíral jeden supermarket za druhým. Já jsem si pořád naivně myslela, že se opět zlepší. Ale opak byl pravdou. S bývalou kolegyní se mi samozdřejmě nepodařilo finančně vypořádat. Měla mi dát a dodnes má 400 000,-. Nedala totiž nikdy ani počáteční vklad uvedený ve smlouvě o sdružení. Já jsem ho dala, vzala jsem si úvěr. Dodavatelé samozdřejmě chtěli peníze po mě,jelikož mé IČO, bylo na společných fakturách. Finanční úřad mi také nedokázal pomoct. Na právníka a soudy jsem neměla peníze. A pak se rozpoutalo peklo na zemi. Začali za mnou chodit vymahači a vyhrožovat. Hrozili mi dokonce i rusky mluvícími občany i únosem syna. Nedokážete si představit, jaké to bylo ráno vstávat a čekat, kdo příjde a co bude říkat a chtít. Pak jsem pozháněla nějaké peníze  na různé úvěry a pujčky a většinu jich vyplatila. Na konci roku jsem se konečně odhodlala a prodejnu zavřela. Chtěl mi opět zvednout nájem a to už se nedalo. Ale co teď, z čeho budu splácet ty dluhy? Když se nechám zaměstnat, tak takovou výplatu mi nikdo nedá, jsem vyučená prodavačka a víte  kolik berou. Tak jsem si otevřela malou prodejnu potravin na vsi, kde jsem bydlela.Ale to byl skok z bláta do louže. Vedle v městečku, pod které zpadáme otevřely supermarket. Dluhy narůstaly a já nabírala jak blázen další půjčky a úvěry i na své rodiče a manžela.Teď si řeknete, proč to dělala,když jí muselo být jasné, že to nezvládne. Teď to už všechno vím, když se dostanete pod tlak vymahačů,exekutorů a podobných, tak jste, jak smyslu zbavení a vůbec nepřemýšlíte. Prodejnu jsem také zavřela a šla pracovat do fabriky na výrobu plastových dílů na auta. Samozdřejmě plat mi na splácení dluhů nestačil. Ke všemu mi po roce a dvou měsících neprodloužily pracovní smlouvu v důsledku krize. Auta se přestaly prodávat. Ocitla jsem se tedy na úřadu práce. A dluhy stoupaly a stoupaly o penále, pokuty, poplatky a já nevím co všechno. Nejhorší na tom je, že jsem do toho zatáhla své blízké a zničila jim život. Nevíte, jak toho lituji, kdyby se to dalo vzít zpátky, ale nejde. Zadlužila jsem dům nejen náš, ale i mých rodičů,který si vlastníma rukama postavily a celý život bydlely. Já jsem zoufalá a  na dně. Bojím se každého zazvonění telefonu,každého dopisu  i každého auta, které zastaví u domu. Teď nám domy vezmou a já z nich udělám bezdomovce. Maminku to zabije, má slabší srdce a toto nepřežije. Syn skončí v dětském domově. Teď pracuji, ale mám exekuci na plat, takže nedokáži platit těm ostatním, ani malou část. Je jen jediné řešení. Vše vyplatit ,aby dluhy dál nerostly a splácet jen jeden dluh. Ale jak to udělat? Nikde už vám nepůjčí, jste ve všech registrech neplatičů. Mé dluhy se již vyšplhaly na 3 000 000,-. Já jem šla dokonce, tak daleko, že jsem napsala několika českým miliardářům a požádala je o pomoc. Nechtěla jsem, aby mi darovaly peníze. Chtěla jsem jen pujčit na 4 roky, než se vymažu z registrů a pak jim vše vrátila. Nabídla jsem jim i oba domy do zástavy a celé 4 roky, bych jim splácela vše co bych mohla měsíčně dát. Ani jeden mi neodpověděl. Toužím jen po tom, abych zachránila mou rodinu a dostala je z toho a oni mohly žít,úplně obyčejný život, který jsem jim vzala . Co teď žijí opravdu není život, ale peklo. Mě  ať třeba vezme čert. Nevím, kam se mám ještě obrátit o pomoc. Několikrát jsem již přemýšlela, že zkoncuju se životem,ale vím, že to není řešení. Stejně by to zůstalo na manželovi a rodičích. Měla jsem dříve spoustu snů. Chtěla jsem k  moři,nikdy jsem tam nebyla, teď už opravdu nepotřebuji. Chtěli jsme vždy ještě jedno dítě, to už asi nikdy nepůjde. Je mi 35 a dluhy do smrti.Člověk v takové situaci změní všechny své touhy a přání a nechce již drahé auto,luxusní dovolenou,krásný dům,ale jen obyčejný život a jít třeba do obchodu a nepřemýšlet zda může koupit 10 nebo 12 rohlíků nebo jít k mamce na kafe a jen tak pokecat.Prostě žít úplně obyčejný život s obyčejnými radostmi a starostmi všedního dne.Člověk zjistí, že to největší bohatství na světě je vidět svou rodinu šťastnou.   Ale pořád doufám a věřím v nějaký zázrak, že se najde někdo, kdo mi pomůže zachránit mou rodinu a zůstane jim  střecha nad hlavou.

Nevím zda dostanu druhou šanci a budu moci všechno napravit? Ale kdo přemýšlíte o nějakém úvěru nebo hypotéce,pořádně to zvažte a nedělejte unáhlené rozhodnutí.Vidíte kam,až to může vést. Kdybyste za sebou měl někdo podobné problémy a vyřešil je a věděl jak mi pomoct, můžete mi napsat na email pavla209@atlas.cz.

 

 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

SVET

Najskôr rozdal cukríky, potom nariadil zabíjanie. Bosnianskeho mäsiara odsúdili

Niektorí Mladiča považujú za vojnového hrdinu, iní za kriminálnika. Rozsudok ich názor nezmení.

ARCHÍVNY ROZHOVOR

Nedžad Avdič: Chlapec, ktorý prežil vlastnú smrť v Srebrenici

Rozhovor s mužom, ktorý vraždenie v Srebrenici prežil.

KOMENTÁRE

Bezdôsledkový Smer nám zahral komédiu

Smer je len napodobenina s niekoľkými vonkajšími znakmi politickej strany.


Už ste čítali?